Vladimír Babula
Signály z vesmíru
Vědecko-fantastický román
Najdou-li v Arktidě Amundsenovu mrtvolu, nebudu radit, aby byla s poctami uložena do země jeho vlasti. Nechte ho tam mezi věčným ledem. Uplyne 50 let a vědci, kteří nastoupí na naše místo, ho oživí.
Moskevský lékař S. S. Brjuchonenko
Ilustroval akademický malíř František Škoda
Časopis Věda a Technika mládeži
1954–1955
1. SYN SEVERU
V třetí kabině meziplanetárního letadla je šero. Proniká sem jen jasný pruh světla, které odráží Sluncem ozářená Země.
Muž, který sedí v křesle u okna, se marně snaží odtrhnout zrak od nezvyklého obrazu. Neustále bloudí očima po obrovské kouli, plující věčnou nocí — a sní…
Jeho široká ramena se pojednou zachvěla, jako by se náhle probudil ze spánku. Odvrátil hlavu od okna a zašeptal do šera kabiny: „Spíte, Alenko?“
„Ne, Seversone. Už přes hodinu jsem vzhůru… Nechtěla jsem vás však vyrušovat… Je vám smutno, viďte?“ Dívka se poněkud naklonila dopředu. Na její oválný obličej dopadala záře z okna.
„Nedá se tomu říci smutek, co teď prožívám, Alenko. Víte“ — s námahou hledal Severson slova — „člověk si tu připadá jako anděl s obrovskými křídly. Vznáší se v nekonečném prostoru, s obrovských výšek si prohlíží světadíly — a vzpomíná… Je to takový zvláštní pocit.“
Severson mávl rukou směrem k oknu:
Комментарии к книге «Signály z vesmíru», Vladimir Babula
Всего 0 комментариев