«Druha planeta smrti»

Harry Harrison

Druhá planeta smrti

Temnotou problesklo nějaké světlo — třepetavé světlo, které se k nim přibližovalo. Jason nemohl ze sebe vypravit ani hlásku, slyšel, jak Mikah volá o pomoc. Světlo se přiblížilo — byla to vlastně jakási pochodeň, kterou někdo držel nad hlavou. Když se pochodeň dostatečně přiblížila, Mikah se vztyčil na nohy.

Z reality se stal zlý sen. Pochodeň nedržel člověk, ale nějaká hrozná bytost s ostře řezaným obličejem, která praštila Mikaha kyjem tak silně, že ten beze slova klesl k zemi, a pak se otočila k Jasonovi.

Jason neměl na boj dost síly, i když se všemožně snažil, aby se postavil na nohy. Prsty zarýval do zmrzlého písku, ale zvednout se mu nepodařilo — a při posledním pokusu klesl vyčerpaně tváří k zemi…

© HARRY HARRISON 1964

Přeložila © Jana Novotná, 1991

Ilustroval © Karel Soukup, 1991

ISBN 80-85384-05-1

1

Všecka příroda jest umění jen, než tobě tajné;

Každá náhoda jest zpráva, však nespatřitelná,

Každá zlezvučnost, snešení jest nespytatelné,

Každé částečné zlé, jest Dobro všeobecné,

Na vzdory pak hrdobé, bludné též na vzdory mysli,

Jasná pravda je: což jesti, to všecko je dobré.

Alexander Pope, Esej o člověku

(přel. Bohuslav Tablic, 1831)

Johnu W. Campbellovi,